Mnoho lidí dnes ani neví, proč slavíme Velikonoce. Jistě mi dáte za pravdu, že to nejsou ani svátky folkloru, ani turistiky. I když – folklor je pro udržení povědomí člověka o jeho původu, také důležitý. Nejsou to jen svátky jara. Na jaře někdo, kdo byl mrtev, překonal smrt a vstal k novému životu.

Nemyslím tím žádnou mytologickou bytost.Myslím na historickou osobu, o jejíž existenci nemusí nikdo pochybovat. Myslím na muže z Nazareta, který se jmenoval Ježíš. Ježíše znaly tisíce lidí. A po jeho smrti ho stovky z nich viděly živého. Mnozí s ním mluvili, dotýkali se ho a dokonce s ním jedli a pili.

Zachoval se nám dopis Ježíšova současníka – Saula z Tarsu, pozdějšího apoštola Pavla, který píše svým přátelům v Korintě, že se Ježíš po svém vzkříšení ukázal dokonce více než pětistům lidí najednou. Dodává, že většina z nich dosud žije a tak se o tom mnozí mohou přesvědčit z jejich osobního svědectví (Bible, 1.list Korintským 15, 1-8 )Nejednalo se tu o překonání klinické smrti, ale o zcela nový způsob existence. Ježíš Kristus nebyl totiž obyčejný člověk, ale Boží Syn.

Jeho vzkříšení dává jedinečnou naději na věčný život každému, kdo v něho věří.

Naději na život, proti kterému je smrt už navždy bezmocná.

(L.Kolek, BTM )