Bělorusko – příležitost k prohloubení víry

Normální země.  Žijí tam lidé, kteří chodí do supermarketů a kteří prochází ulicemi kolem kostelů a budov univerzit, když spěchají na autobus nebo na metro.  Na první pohled je všude krásně čisto, na ulicích není vidět jakýkoli odpadek, na každém kousku volného místa je květinový záhon s perfektně přistřiženým trávníčkem. Noční scenérie města vč. důmyslného osvětlení historických budov je úžasná a přímo láká ke klidnému pozorování, nejlépe při posezení u dobrého vína v nábřežní stylové restauraci.

Když mi v březnu 2012 přiletěla do emailové schránky pozvánka, abych se přihlásila na křesťanský environmentální seminář do Minsku, byla to především zvědavost, která mě přiměla se přihlásit. Zvědavost, jak to vypadá v tom Bělorusku, známém nedemokratickým režimem, perzekucí opozice, uvězňováním laureátů Nobelovy ceny míru či násilným potlačováním poklidných demonstrací.

Navíc zkušeností z mezinárodních setkání jsem měla mnoho a ekologie je téma, pro které bije moje srdce. Jedna a jedna jsou dvě, takže proč se nepřihlásit? Na seminář jsem byla přijata, vízum jsem nakonec bez obtíží získala, no tak hurá na „východ“.

Jaké však bylo moje překvapení, když to, co jsem na semináři pořádaném dobrovolnickým týmem EYCE především našla, bylo úžasné živé ekumenické společenství mladých, toužících nahlédnout na environmentální souvislosti jako na příležitost k ochraně životního prostředí pevně vycházející z hluboké víry.

Každé ráno a večer jsme se scházeli ke společné modlitbě a během týdenního setkání jsme den co den nahlíželi na témata ochrany životního prostředí, změny klimatu, šetrného spotřebitelské chování i politickou rovinu problematiky ze všech možných stran. Děkuji organizátorům a organizátorkám (mezi nimi i Benovi Mlýnkovi z Jablonce), že nás přiměli přemýšlet nad věcí kriticky a ze široké perspektivy vedoucí ke konkrétním řešením.

Kromě diskuzí a workshopů byl však i celý seminář koncipován tak, abychom za sebou zanechali co nejmenší ekologickou stopu. Do Minsku jsme přijeli vlakem, jedli jsme vegetariánsky, vyráběli jsme peněženky i dekorace z tetrapaků a novin určených do odpadu, čistili jsme místní les od odpadků…a na závěr kurzu jsme se zavázali každý sám ve své zemi pokračovat v tom, abychom si jako křesťané uvědomovali náš závazek pečovat o Boží stvoření a neničit jej krátkozrakým pohodlným jednáním. Na důkaz toho jsme zasadili stromek a symbolicky podepsali smlouvu.

Takže až potkáte v Česku, Polsku, Německu, Holandsku, Finsku, Francii, Itálii, Lotyšsku, Bělorusku a na Ukrajině 21 mladých křesťanů a křesťanek angažovaných pro ekologii, poznáte, že byli v červnu roku 2012 v Bělorusku.

A jak to nakonec dopadlo s tím poznáváním té nedemokratické země? Jo, dvakrát jsme si zajeli do Minsku, abychom si prošli město a něco viděli. Ale nakonec to vůbec nebylo důležité.

Irena Košíčková

Náboženská obec Prostějov