Jak nám bylo v Taizé? (od Ii)

Vloženo 24.9.2013 ¬ 17:20h.ras.moses21 Komentáře »

Pouť důvěry do Taizé 2013

Taize je plné lákavých zákoutí, posezení a laviček.

Taize je plné lákavých zákoutí, posezení a laviček.

Sedím v autobuse projíždějícím kolem švýcarské Basileje. Ze zadních sedaček autobusu neúnavně znějí čtyřhlasné zpěvy z Taizé v podání 10 mladých poutníků a poutnic, kteří si tímto chtějí ještě alespoň na chvíli podržet dojmy a pocity, které doznívají v našich duších.

Taizé.

Co napsat o tomto místě? Co napsat, aby to nebylo klišé a aby to nebyl jen strohý popis faktů? Kdo nezažil, nepochopí. A kdo zažil, ten to snad může nejlépe vystihnout pouze pozváním: „Pojď se mnou tam, kde jako laň dychtící po bystré vodě, lžeš najít pokoj a mír pro svou duši.“

Letošní rozhodnutí zorganizovat autobus do Taizé bylo jistě vedeno Duchem Svatým, který nás nechápavé pobídnul, abychom se stali součástí Božího záměru rozsévat mezi lidmi lásku a vzájemné porozumění.

Na cestu se nás tedy vydalo 39 poutníků a poutnic z celé republiky – od Bruntálu až po Mariánské Lázně. Mnozí jedou poprvé, s nejistými očekáváními, s mlhavými představami o jakémsi místě, kde se zpívají „ty krásné zpěvy“ a kde snad je nějaký program pro mladé z různých zemí.

Rozhovor, setkání, sdílení... Taize.

Rozhovor, setkání, sdílení... Taize.

Dávku energie a Boží přítomnosti, kterou byl každý z nás obdarován, vyjádřili naši mladí např. takto: „Je úžasné, jak jsou tady k sobě všichni milí a s jak úžasnými lidmi se tu můžu sdílet o své víře.“ „Na začátku týdne jsem se na modlitbách vůbec nemodlila, jen jsem tem seděla. Teď už se modlím a děkuji za všechno a všechny.“ „Hrozně moc mě baví potkávat nové lidi, používat cizí jazyky a chápat, že to funguje.“ „Uchvacuje mě ten život v jednoduchosti. Jak se člověk najednou dokáže bez spousty věcí obejít a pomáhá to soustředit se na to opravdu podstatné.“ „Včera jsme na modlitbě zpívali skoro celou noc. Kdy se to člověku poštěstí mít možnost věnovat tolik času modlitbám? Tady můžu a naplňuje mě to.“ Chci určitě přijet zase za rok. Ale na víc, než týden. Nejspíš na měsíc. Budu pomáhat jako dobrovolník, už jsem tak rozhodnutý.“

Z očí planoucí jas, pokora i odevzdanost se popsat nedá. Ani to zvláštní chvění, když doznívají poslední tóny poslední modlitby… Tak zase za rok! ;)

autorka textu: Ii (Irena Košíčková)

Naše spokojená parta minuty před odjezdem domů.

Naše spokojená parta minuty před odjezdem domů.

Taize 2013, , Tisknout Tisknout

Můžete sledovat každou odpověď na tento příspěvek službou RSS 2.0. Odpovědi nejsou nyní dostupné, ale můžete využít trackback z vašeho vlastního webu.

21 Komentáře »