Můžeme být smutní, ale nemusíme. Je to na našem rozhodnutí…
Všechno má svůj začátek a konec – každé léto, prázdniny, dovolená, odpočinek. A další dny jsou v očekávání toho, co bude. Jaké budou, co nám přinesou, čím nás obohatí? V naději vstáváme do nového dne a těšíme se. Ne vždy to dopadne tak, jak bychom chtěli. Jedno je ale neměnné. Láska našeho Pána a jeho milosrdenství. Ty jsou věčné. I když to tak možná nevypadá, když zrovna prší a nic se nám nedaří. Jsme s ním propojeni víc než tušíme. Možná i víc než chceme. Jak to, že nás má někdo tak moc rád? Přesto, že nás úplně zná, nezavrhl nás. A čeká. Je věrný, milující, odpouštějící a spravedlivý. Pro každého, kdo vyzná: Ježíš je Pán.
iv.
Můžete sledovat každou odpověď na tento příspěvek službou RSS 2.0. Odpovědi nejsou nyní dostupné, ale můžete využít trackback z vašeho vlastního webu.
Komentáře nejsou dostupné.